Vodácké zajímavosti:
Krátká historie vodáctví v čechách
Začátky vodáctví se datují zhruba do druhé poloviny 19. století. V roce 1866 byl v Evropě založen první kanoistický klub. Na české vody první kanoe vplula roku 1875, kdy jí lékárník z Roudnice Ferdinand Zinke koupil od anglických handlířů společně se závodními koňmi.
Toto byla na dlouhou dobu jediná kanoe v čechách. Další nechal přivézt z Kanady roku 1910 velký propagátor sportu Josef Rossler - Ořovský, jehož jméno známe hlavně z lyžování (první pár lyží v čechách). 29.11.1913 založil Josef Rossler - Ořovský v kavárně u Karla IV. Svaz kanoistů Království Českého.
Po vzniku československa se kanoistický sport začal rozvíjet rychlým tempem. Rozvíjela se vodní turistika, byly založeny tábořiště dnes již památných jmen, byly pořádány první závody spíše maratónského charakteru. Jezdilo se Záhoří-Chuchle, České Budějovice - Praha, Cholín - Praha a mnoho dalších. Trasy těchto závodů jsou dnes na mnoha místech pod hlubokými vodami nenáviděných údolních přehrad.
Již v roce 1925 se stal Český svaz kanoistů pátým členem mezinárodní kanoistické federace. První kanoistické mistrovství Evropy se konalo v Praze roku 1933. Do Prahy se sjelo 58 závodníků z 10ti zemí. Součástí programu byla i dálková plavba České Budějovice - Praha. Úspěch tohoto mistrovství dopomohl i k zařazení kanoistiky na program olympijských her již v roce 1936.
Velkou zásluhu na propagaci turistického vodáctví má KČT (klub českých turistů). V roce 1924 bylo v KČT registrováno již 253 vodáků. Roku 1926 byla v Bráníku vystavěna loděnice se 100 loďmi. Odtud se též vypravilo první vodácké auto s vlekem. Roku 1929 byl uspořádán první vodácký závod Kamýk-Štěchovice. Toho roku měli vodáci naježděno cca 70 000 km na řekách.
Hodně se o propagaci vodáctví v čechách zasloužilo také skautské hnutí a turistické oddíly. Upravili si pro splouvání řek rybářskou pramici. Zvýšily boky, příď pokryly vlnolamem a místo vesel začaly k ovládání plavidla používat pádla. Vzniklo tak celosvětově ojedinělé originální plavidlo, které bylo levné a zároveň pevné a bezpečné. Mnoho dětských oddílů je používá dodnes, samozřejmě již v modifikované podobě a ze sklolaminátu. Dokonce jsou i verze jednoduše upravitelné pro plachtění.
Boom vodáctví šel také ruku v ruce s trampingem. Trampové, poloorganizované hnutí dobrodruhů, měli k přírodě vždy nejblíže. Mnoho osad navíc leželo přímo na řekách. Jednou z nich byla i Ztracenka u Štěchovic na Svatojánských proudech, která je dnes pod vodami Slapské přehrady. Trampové na kánoích procestovali celou tehdejší republiku.
Velkým krokem v turistice byl rozvoj skládacích kajaků. Vodáci byly najednou osvobozeni od vozidel s vlekem a tím se jim zpřístupnily nové, technicky náročnější a hůře přístupné toky. Pořádají se závody, slalomy, dálkové jízdy, vydává se první kilometráž českých řek (1936). Nejeden dědeček a babička má dodnes na půdě skládací kajak potažený dnes již ztrouchnivělým plátnem. V té době se narodilo na českých loděnicích mnoho slavných slalomářských jmen.
Kanoistika nejen turistická, ale i závodní se dál utěšeně vyvíjela. Velkou ranou pro turistiku bylo postavení Vltavské kaskády údolních přehrad. Další přehrady vyrostly po celé republice. Protože se nejlépe staví ve zúžených místech údolí, zanikly tak mnohdy nejpeřejnatější a nejzajímavější úseky řek.
Za dob normalizace nastoupila "nová vlna trampingu" a s ní opět ruku v ruce téměř masová vodácká turistika. Útěky do přírody byly jediným řešením, jak se schovat před všudypřítomnou totalitou. Navíc nebylo jednoduché cestovat mimo rámec východního bloku. Proto se zakládaly a znovuobrozovaly nejenom vodácké oddíly a kluby. Začaly se jezdit tzv. ČPV - český pohár vodáků, na kterých se setkávaly lidé z celého tehdejšího ČSSR. Vodáci se chtěli vždy hlavně bavit a to nejenom sportem, ale i společensky a to vše v přírodním prostředí. V tom jim nemohla zabránit ani silná ruka vladní moci.
Na tehdy laminátových kajakách, kánoích i pramicích zaplavili vodáci celou republiku. Dokázaly na křehkých laminátových lodích splout cokoliv. Na co nestačila laminátka, tam se vzal tehdejší "raft" - upravený vojenský nafukovací člun zvaný "Matylda".
Dnes je vše jednodušší. Materiály jsou mnohem dál. Jsou i dnes vodáci, kteří stále jezdí na vodu v laminátce. I já mám doma dva poslední kousky. Ale Polyester, PE, tedy plast udělal materiálovou revoluci ve výrobě lodí. Dnes si na potok WW 3 může troufnout kajakář, který by na něj před 20 lety nemohl, protože by loď do cíle donesl děravou na ramenou. Dnes můžete trefit každou skalku a loď to přežije, nepřežijete spíš vy. Stejně tak kanoe. Z toho důvodu se u řek vytvořila široká síť půjčoven. Lodě se dnes nemusí složitě opravovat a lepit. Prostě vydrží téměř vše. I ti vodáci se s loďmi mění, nezdá se vám?
